Rozhovor s kapitánem Tomem Kratochvílem

Kapitána našeho týmu mužů Toma Kratochvíla vyzpovídal Miroslav Procházka.

Pro ty, kteří Tě neznají, to vezmeme od začátku. V kterém roce jsi začal s fotbalem?
Jsem odchovancem Bystrce. Myslím, že jsem začínal v roce 2003. To znamená relativně pozdě, bylo mi devět roků.

Kteří kluci ze současného týmu s Tebou začínali?
Od malička až do mužů jsem byl v Bystrci a od začátku tam byl se mnou určitě Vojta Kocman, který byl tenkrát obrovský talent. To mu ještě tolik nechutnalo pivo jako teď (smích). Kdyby chtěl, hraje minimálně druhou ligu. Dále tam byl Paťa Veleba, Honza Pavlík a později i Tomáš Juříček. Z těch co jsou teď v kádru, byl o něco níž než my ještě Roblajs, věděli jsme o sobě. Každopádně jsem hrdý odchovanec.

A kdo Tě k fotbalu přivedl?
Na fotbal mě přivedl taťka a byl to klasický příběh. Mě samotného to bavilo a táta zřejmě chtěl, aby sport, který má rád, dělal i jeho syn.

Jak hodnotíš podzimní část? Řekl bych, že budeš spokojen? 
Konec se nám povedl. Udělali jsme sérii vítězství a to je do zimy pro nás hodně důležité. Kdybychom ji neudělali, tak ta zima bude úplně jiná. Možná by se přemýšlelo jinak, hráči by mohli zvažovat své setrvání, nebo i trenéři. Bylo by to asi hodně nervózní, kdybychom byli v tabulce nízko a měli hrát o záchranu. Nakonec se to povedlo, což je skvělé. Myslím, že tento tým má obrovský potenciál. Spokojení jsme a myslím, že kdybychom měli ze začátku trochu štěstí, kdy jsme prohráli několik zápasů o gól, mohli jsme být i výš. Fotbal je hodně o psychice, a když prohraješ několikrát takto těsně a jsi lepší, psychice to nepřidá a začne se to nabalovat. Je skvělé, že jsme to zlomili a podzim jakžtakž zachránili.

Jak jste to cítili, když hned v prvním zápase přišlo zranění Jirky Krejčího a následně z toho vypadli i Martin Krejčíř a Martin Handl? Přišli jste o tři starší hráče, kteří měli být tahouny mužstva.
Nejvíc nás zasáhlo zranění kapitána. Krejča měl být jedním z lídrů a my jsme ho tak brali, má přirozenou autoritu. Zasáhlo nás to, na druhou stranu jsme si řekli, zvlášť my, co máme k Dostě nějaký vztah, řekněme s Vojtou, Paťou a Honzou (Kocman, Veleba a Pavlík - pozn. red.), už máme na to věk, abychom to vzali na sebe a neschovávali se za někoho. Řekli jsme si, chybí nám starší hráči, ale přece se z toho nepoděláme, vezmeme zodpovědnost na sebe. Navíc nám s tím pomohli další hráči. Neříkám, že jsme je plně nahradili, ale snažili jsme se o to. Něco už za sebou máme a na Dostě nám záleží a myslím, že to bylo většinou na tom hřišti vidět.

Není tajemstvím, že jsi dostal lukrativní nabídku z Rakouska a tu jsi odmítl. Je to tak? 
Ano. Dostal jsem zatím celkem čtyři nabídky z Rakouska a jednu z moravské divize. Reálně byla pro mě zajímavá jedna. Byla z Laa, kde jsou lázně, oni hrají Gebiets ligu, což je rakouská divize. Bylo by to za super peníze. Myslím, že těžko někdy lepší nabídku dostanu. I třeba z důvodů té krátké vzdálenosti, což je sen každého fotbalisty, který jde hrát do zahraničí. Většinou kluci jezdí kolem tří set kilometrů. Ale já jsem ohromný Bystrčák, mám víru v tento tým a líbí se mně změny, které momentálně probíhají. Vidím to tak, že pokud jsem nepřijal toto, nepřijmu asi už nic, alespoň v dohledné době. Ta nabídka byla skvělá, ale já cítím zodpovědnost k tomu týmu. Na základě těch probíhajících změn, kdy se do Bystrce vracejí srdcaři, jsem to tady nechtěl opouštět.

Určitě na to měla vliv i funkce kapitána, navíc v mateřském klubu, většinou jím bývají o dost starší hráči. 
Ano. Já jsem typ hráče, kterému to pomáhá. Pokud cítím zodpovědnost a cítím, že na mě tým spoléhá. Nebo když se zrovna nedaří, nakopne mě to k lepšímu výkonu, obzvláště tady v Bystrci, motivuje mě to. Za to, že jsem kapitánem, děkuji. Jsem na to hrdý a pyšný, je to pro mě nejvíc. Vrcholem to bylo už v dorostu, kde jsem jím byl, víc už je jen v mužích. Je to veliký závazek a jsem za něj rád.

Když mluvíš o dorostu, to bylo zřejmě naposledy, kdy jsi měl takovou střeleckou formu, kdy Ti tam napadalo tolik gólů. 
To je pravda. Šestnáct gólů jsem v mužích za půl sezóny ještě nedal. Naposledy jak říkáš v dorostu, v té postupové sezóně, jsem jich dal třicet pět, ale za celou sezónu. Zase to byla doba, kdy jsem cítil zodpovědnost za tým. Kluci na mě spoléhali a hrálo se to na mě. Teď jsem to cítil hodně podobně a vybičovalo mě to k lepším výkonům. Potřebuji cítit, že mi kluci věří, včetně trenérů a všech okolo.

Dávat si střelecké závazky na jaro by asi nebylo dobré, že? Nějaké počty...
Ne, to by nebylo. Závazky si dávat nebudu, ale věřím, že to tam bude padat i nadále.

Jaké byly ty největší důvody Tvého návratu do Bystrce, potažmo i ostatních kluků? Určitě jste se o tom společně bavili.
Řešili jsme to společně. Už jsme si říkali třeba půl roku, rok, že bychom se chtěli vrátit, ale čekali jsme na nějakou změnu. Ta změna nastala. Cítíme z lidí okolo fotbalu pozitivní energii, záleží jim na klubu a od vedení vnímáme zájem o to, aby se hrálo s odchovanci. Řekli nám, chceme to mít založené na hráčích se vztahem ke klubu a pro které není důležité v první řadě finanční hledisko. Tohle se nám líbilo. Fotbal hrajeme srdcem pro Bystrc, pro zábavu a ne pro peníze. Věřím, že jsme nastartovali něco dlouhodobějšího, ta cesta se líbí i dalším našim odchovancům, s nimiž se bavím a kteří zvažují návrat. Co se týká trenérů, působí to na nás moc dobře, oba tady hráli, jak hlavní trenér Igor Kos, tak asistent Pavel Srb, ten má snad za Bystrc nejvíc startů v divizi. Tento trend je podle mě zdravý a správný a přinese výsledky.

Co říct na závěr? 
Vyzvednu ještě zvýšenou úroveň zázemí. Máme dvě travnaté hřiště a úplně nově i hřiště s umělou trávou a osvětlením. Čekám světlou budoucnost. Tu přeji i všem z našeho klubu, včetně našich příznivců. Ať se daří v novém roce nejen po fotbalové stránce.

Děkuji za rozhovor.

Sdílet na FBSdílet na Twitter

Fotky